Možná se to nezdá, ale i dveře mají svou, poměrně bohatou, historii. Nebyly tu s námi od začátku, a rozhodně ani ze začátku nevypadaly tak, jak je známe dnes. K těm našim vedla dlouhá a někdy i trnitá cesta.
Je fakt, že naši předci, žijící v jeskyních, nic takového neznali. Jistě, občas si zatarasili vchod na noc kamenem, aby dovnitř nevnikla lovící šelma, ale po zkrocení ohně poznali, že to není příliš dobrý nápad. Zplodiny a kouř, místo aby unikaly vchodem ven, zůstávaly uvnitř. A není třeba říkat, jaké to mělo následky.
První dveře pak známe ze starověku, konkrétně ze severní Afriky a severního pobřeží Středozemního moře, tedy končin tak teplých, že topit prakticky nebylo třeba, snad s výjimkou skutečně nejkrutějších zim – a samozřejmě vaření. V tu dobu však už byl objeven princip oken, takže vzniku řádných dveří již prakticky nic nebránilo.
Původním materiálem, který se používal, byly tuhé silné trávy, jako například rákos či papyrus. Tehdy totiž ještě neexistovaly panty, a tak bylo nutné dveře prakticky vyndat. A dřevo bylo pro tento úkol příliš těžké.
Ve středověku se však již objevují dveře, jak je známe. Obvykle byly jednoduché, v honosnějších sídlech dvoukřídlé. Běžně používaným materiálem pak bylo dřevo. A tak to zůstalo až do novověku a objevu syntetických materiálů, jako je plast.
Tehdy se začaly objevovat první PVC dveře Ostrava. Ty byly podstatně odolnější než dřevo, zvláště vůči ohni. Proto se začaly používat i v moderních veřejných budovách. Například v již zmíněném městě Ostrava PVC dveře nalezneme prakticky ve všech úředních budovách mimo historické centrum. A zdá se, že vývoj takto bude pokračovat.
Je samozřejmé, že se v budoucnu objeví nové, ještě lepší materiály, vhodnější pro tento úkol. Jaké to budou? To dnes nikdo neví. Jasné však je, že vývoj a výzkum se rozhodně nezastaví. Uvidíme tedy, co nakonec přinese.